Smrt, je tajemná, záhadná a nevyhnutelná. Někdo o ní raději nepřemýšlí, jiní hledají informace jak jí obejít a většina, když to přijde, tak má strach.
Víte, co říká o smrti kniha, která je nejrozšířenější knihou na tomto světě? Je to kniha, která vnáší do našeho života naději, osvětluje nám, kdo jsme, proč na tomto světě jsme a kam po smrti odejdeme. Je to kniha, za jejíž vlastnění byli naši předkové trestáni, mučeni a upalováni svou vlastní církví. Tato kniha se jmenuje Bible. Co je v Bibli tak tajného, že se jí církev ve středověku bála? V Bibli najdete totiž pravdivé odpovědi na všechny otázky vašeho života, které se neshodují s učením a tradicemi Katolické církve.
V Bibli se můžeme dočíst na mnoha místech, co se stane s člověkem po jeho smrti. Zjistíte, že po smrti není zhola nic. Člověk, který zemře, už nic neví, nic ho netrápí ani nebolí. Nejde do nebe ani do pekla, spí až do druhého příchodu Pána Ježíše Krista. Je ve stavu bezvědomí tak, jako byl před narozením.
Genesis 2,7 - Hospodin Bůh pak z prachu země zformoval člověka a do jeho chřípí vdechl dech života. Tak se člověk stal živou bytostí.
V tomto verši se nepíše o tom, že by měl člověk duši. Je tu psáno, že když Bůh vdechl do lidského těla dech života, člověk se stal „duší živou".
1. Korintským 15,45 - Jak je psáno: „První člověk, Adam, se stal živou duší," ale ten poslední Adam se stal obživujícím duchem.
Člověk je kombinace těla a „dchnutí života", co tvoří „duši živou". Pokud se tato kombinace rozpadne, tělo se vrací do země, z níž bylo vzato, dech života (duch) se vrací k Bohu, který ho dal a „duše" - tedy člověk - přestává existovat. Nastává smrt.
Je důležité si uvědomit, že toto je vzorec pro život. Tělo + Boží dech = duše, neboli živý člověk.
Tělo bez dechu není živé, a ani dech nežije bez těla. Teprve když tyto dva prvky jsou spojeny člověk ožije. Když se podíváme na text, Bible říká: "Člověk se stal živou duší." Slovo "duše" se většinou používá k popisu nehmotné části člověka, která je oddělená od těla a žije i po smrti, ale Bible definuje pojem "duše" v kombinaci těla a dechu, nebo-li ducha od Boha. Člověk nemá duši, člověk je duše, v souladu s Božím slovem.
Život přichází od Boha jako dar. Starozákonní patriarcha Job to pochopil, když řekl: Job 27,3-4 - "Dokud je všechen můj dech ve mně a duch Boží v mém chřípí, mé rty nepromluví zvrácenost a můj jazyk nebude přemítat o záludnosti." Věděl, že dech uvnitř něj byl opravdu dech od Boha.
Autor knihy Kazatel, s největší pravděpodobností král Šalomoun, nejmoudřejší muž, který kdy žil, demonstroval tuto rovnici opačně. On popisoval smrt, Kazatel 12,7 - "Až se navrátí prach na zem tak, jak dříve byl, a duch se navrátí k Bohu, který jej dal. "
Proto jsme si vědomi, že je neviditelná a nehmotná část lidského života, která existuje mimo tělo. Avšak Bible nám říká, že to není nesmrtelná lidská duše, ale duch od Boha. Bůh nám propůjčuje část sebe, zatímco my jsme naživu, ale tato část se vrátí k Bohu, když zemřeme.
Bible zaznamenává stejnou pravdu i v křesťanské éře. Apoštol Jakub prohlašuje, že "tělo bez ducha je mrtvé", a tedy uznává, že život je kombinace těchto dvou prvků, a přestane existovat, když jsou odděleny.
Tento koncept je snadné pochopit, když vezmeme v úvahu prvky umělého osvětlení. Vytváříme světlo tím, že se začíná s žárovkou a k tomu se přidává elektrický proud. Produkt těchto dvou prvků je světlo. Když se žárovka rozbije nebo se zastaví elektřina, světlo přestane existovat. Světlo, stejně jako náš život, nemůže existovat v nepřítomnosti jedné ze dvou složek, které jej tvoří.
Toto učení se zjevně liší od toho, co učí většina křesťanských církví. Písmo nejen, že hovoří o receptu na život jasně a srozumitelně, jak jsme prokázali, ale písmo hovoří také o lidské zkušenosti po smrti. Jedním z největších náboženských bludů na tomto svěje je, učení o nesmrtelnosti duše. To umožňuje nabádat ke spiritismu, vyvolávání duchů, komunikace se zemřelými. V Bibli se nikde nepíše o nesmrtelnosti duše. Po smrti není, žádný život, ani fyzický ani duševní. Člověk po smrti spí a neví zhola nic. Vezměme si například těchto pár myšlenek:
Žalm 115,17 - "Mrtví již nechválí Hospodina, ani nikdo z těch, kdo sestupují do říše ticha."
Tento verš nám říká, že smrt přináší ticho, a ne chválu Bohu. Nechválili bychom Boha, pokud bychom byli po smrti v nebi v Jeho přítomnosti?
Žalm 146,4 - "Jeho duch odchází, on se vrací zpět do své země; v ten den je po jeho nápadech."
Naše plány nepokračují až za hrob, protože smrt znamená ukončení života. Život se po smrti zastaví.
Izaiáš 38,18-19 - "Protože podsvětí ti nebude vzdávat chválu, smrt tě nebude chválit; tvou pravdu nebudou vyhlížet ti, kdo sestupují do jámy. Živý, jen živý ti bude vzdávat chválu jako já dnes".
Mrtví nemohou Boha chválit a vzdávat mu čest.
Kazatel 9,5, 6 - "Neboť živí vědí, že zemřou; mrtví, ti však nevědí nic, ani už nemají odměnu, protože jejich památka byla zapomenuta. Jak jejich láska tak jejich nenávist i jejich žárlivost dávno zanikla a nebudou mít už nikdy podíl na ničem, co se pod sluncem koná.".
To mluví samo za sebe, ne?
Kazatel 9,10 - "A Všechno, co se ti naskytne udělat, dělej celou svou silou, protože není žádná činnost ani úmysl ani poznání ani moudrost v podsvětí, kam odcházíš."
Job 7,9 - Jako míjejí mraky a ztrácí se, kdo klesne do hrobu, ten více nevyjde.
Job 16,22 - Roky mně odměřené se chýlí ke konci, odcházím na cestu, z níž se nevrátím.
Žalm 104,29 - Děsí se ale, když svou tvář ukrýváš, hynou, když dech jim odjímáš - navracejí se znovu v prach.
Židům 9,27 - Lidem je určeno jednou zemřít, a potom je čeká soud.
Slavné vzkříšení
Jan 5,28-29- Nedivte se tomu; vždyť přichází hodina, v níž všichni, kteří jsou v hrobech, uslyší jeho hlas a vyjdou. Ti, kdo činili dobře, budou vzkříšeni k životu, a ti, kdo jednali zle, budou vzkříšeni k soudu."
Další text Bible potvrzuje, že mrtví spí, když zemřou, ale také hovoří do kdy. Do té doby než přijde den Páně a nebesa pominou a země bude i s hříchem a hříšníky vypálena.
Job 14,10-12 - "Avšak muž zemře a bezvládně leží; člověk vydechl naposled a kde je mu konec? Vody z jezera zmizely, řeka se vsákne a vyschne. Tak i muž ulehl a nevstane až do zániku nebes. Neprocitnou a neprobudí se ze svého spánku."
Ano, to je přesně ta slavná naděje na vzkříšení a zmrtvýchvstání. Když Ježíš vstal z mrtvých, do jeho následovníků se opět vlil život a radost a začali s velkou mocí a silou kázat ukřižovaného, ale také zmrtvýchvstalého Krista. Za tuto naději na zmrtvýchvstání byli ochotni lidé pokládat své životy a právě toto evangelium obletělo téměř celý tehdejší svět. A to je přesně to, co dnes tak rozšířená nauka o nesmrtelnosti duše tolik popírá.
2. Petrova 3,10 - Přijdeť pak ten den Páně, jako zloděj v noci, v kterémž nebesa jako v prudkosti vichru pominou, a živlové pálivostí ohně rozplynou se, země pak i ty věci, kteréž jsou na ní, vypáleny budou. (kral.)
V té době budou mrtví probuzeni ze spánku. Bůh miluje své děti příliš mnoho, než aby je nechal mrtvé navždy. Ježíš Kristus dal slib každému, kdo bude věřit a přijme jeho nabídku, pokud je čas. On říká:
Jan 14,1-3- „Ať se vaše srdce nechvěje. Věříte v Boha, věřte i ve mne. V domě mého Otce jsou mnohé příbytky. Kdyby nebyly, řekl bych vám to. Neboť vám jdu připravit místo. A odejdu-li a připravím vám místo, opět přijdu a vezmu vás k sobě, abyste i vy byli tam, kde jsem já."
Kristus nám říká, že až se vrátí na Zemi, vzkřísí mrtvé věřící a vezme je sebou do nebeského království, kde již nebude více smrti. Bible popisuje Kristův návrat slovy: Zjevení 6,13,14 - "A hvězdy nebeské padaly na zemi, podobně jako dřevo fíkové smítá s sebe ovoce své, když od velikého větru kláceno bývá. A nebe se schovalo jako kniha zavřená, a všeliká hora i ostrovové z místa svého pohnuli se." Nebesa, jak je známe, již nebudou a život nebude nikdy jako dřív.
Smrt je spánek - bezvědomí, ale je to jen dočasné. Pro ty, kteří věří v Boha a věří, že Bůh dodrží své sliby, čeká slavné vzkříšení a život kde již smrt nebude.
Více informací o tématu smrti, pekla a duchů naleznete na www.CoJePoSmrti.cz