Celou historii naší země se lidstvo snaží nějakým způsobem obejít smrt. Bůh jednoznačně řekl, že zemřeme pokud zhřešíme, ale ďábel stále podsouvá myšlenky o nesmrtelnosti. 1.Mojžíšova 2, 16 - A Hospodin Bůh člověku přikázal: Ze všeho stromoví zahrady směle jez, ale ze stromu poznání dobrého a zlého, z toho nejez. Neboť v den, kdy bys z něho jedl, jistě zemřeš.
Nesmrtelnosti věřili jak ve starých dobách například v Egyptě, kdy balzamovali mrtvé a vypravovali je na cestu věčností, tak i v jiných pohanských náboženstvích různých domorodých národů, přes východní nauky o reinkarnaci. Není tedy divu, že se i přes jasné zprávy, které podává Bible tato nauka zabydlela i v samotném křesťanském náboženství. Stojí ale za zmínku, že je to nauka poměrně nová.
Starý zákon neučí o okamžitém pokračování života po smrti, a ani Ježíš neučil nic nového o přirozenosti člověka. Tato myšlenka byla ryze pohanská, a k dokonalosti jí přivedli Řečtí filozofové Platón a Aristoteles. Prvním křesťanem, který do systému svého učení přijal očistec, peklo, věčná muka a modlitbu za mrtvé byl Tertullian, narozený 150 let po Kristu. Následně jí zavedl do církevního učení Augustin (354 - 430 po Kristu) a definitivní podobu církevní nauky o nesmrtelnosti duše vtiskl Tomáš Akvinský až v 13. století po Kristu. Teprve na pátém Lateránském koncilu v prosinci 1513 proklamoval papež Lev X. oficiálně dogma o přirozené nesmrtelnosti duše.
Mluví tedy Bible o „nesmrtelné, nehynoucí duši"? Ne, pojem nehynoucí nebo nesmrtelná duše v Bibli nenajdete! Slovo duše nacházíme v Bibli 1600krát, ale ani v jednom případě nenajdeme, že by byla nesmrtelná. Slovo "nesmrtelný" se vyskytuje v Bibli pouze jednou, a to když se hovoří o Bohu.
1.Timoteovi 6,16 - Král kralujících a Pán panujících. On jediný má nesmrtelnost a přebývá v nepřístupném světle; jeho nikdo z lidí nespatřil a nemůže spatřit.
Není člověk také nesmrtelný, když je člověk stvořen k obrazu Boha a Bůh je nesmrtelný? Zamysleme se ale, proč by potom pouze jedna z Božích výsad měla být aplikována na člověka. Bůh je přeci i všemocný, vševědoucí s nekonečnou moudrostí.... Je proto i člověk obdařen nekonečnou moudrostí a všemocností?
Připomeňme si také, proč vyhnal Bůh člověka z ráje hned po tom, co zhřešil? Bible říká, aby se nestal nesmrtelným hříšníkem. Ano celý člověk po pádu do hříchu podléhá smrti tak, jak řekl Bůh na začátku.
1. Mojžíšova 3,22 - I řekl Hospodin Bůh: Hle, člověk je jako jeden z nás v tom, že zná dobré a zlé. Ať teď nevztáhne ruku, aby vzal a jedl také ze stromu života a žil navěky!
Člověk svou nesmrtelnost hříchem ztratil, Bible ale říká, že jí dostanou ti, kdo jí hledají. Proč by měl křesťan usilovat a hledat nesmrtelnost, když by nesmrtelnost už měl?
Římanům 2,7 (B21) - těm, kdo vytrvale konají dobro a hledají slávu, čest a nesmrtelnost, věčným životem;
2. Timoteovi 1,10 (B21) -Tato milost se nyní projevila v příchodu našeho Spasitele, Krista Ježíše, který zrušil vládu smrti a skrze evangelium zjevil život a nesmrtelnost.
Zde se dovídáme, že Kristus přinesl věčný život a nesmrtelnost lidem skrze evangelium a apoštol Pavel říká že nesmrtelnost obdržíme darem. Proč bychom tento dar potřebovali, kdybychom již nesmrtelnost měli? Apoštol Pavel dále říká kdy obdržíme onu nesmrtelnost, bude to až při druhém triumfálním příchodu Ježíše Krista.
Římanům 6,23 - „Nebo odplata za hřích jest smrt, ale milost Boží život věčný v Kristu Ježíši, Pánu našem."
1. Korintským 15,52-54 - Zazní polnice, a mrtví vstanou jako neporušitelní a my budeme proměněni. Neboť toto porušitelné tělo musí obléci neporušitelnost a toto smrtelné musí obléci nesmrtelnost. Když toto porušitelné tělo oblékne neporušitelnost a toto smrtelné oblékne nesmrtelnost, tehdy se uskuteční slovo, které je napsáno: ‚Smrt byla pohlcena ve vítězství.‘
Bible naopak podává mnoho důkazů, že duše je smrtelná
Bůh: Ezechiel 18,4,20- Vždyť mně patří všechny duše, patří mi jak duše otcova, tak i duše synova. Duše, která hřeší, ta zemře.
Elihu: Job 36,14-Jejich duše zemře v mládí, mezi chrámovými smilníky skončí jejich život.
Bileám: Numeri 23,10- Kdo spočítá Jákobův prach, kdo sečte čtvrtinu Izraele? Kéž by zemřela má duše smrtí přímých a můj konec ať je jako jeho!
Samson: Soudců 16,30-Samson řekl: Ať má duše zemře s Pelištejci. Napnul sílu a ten dům spadl na vladaře a na všechen lid, který v něm byl.
David: Žalm 7,3-Vysvoboď mě od nich! 3aby nerozsápali mou duši jako lev.
Bůh: Ezechiel 22,25(kral.)-Spiknutí proroků jejích u prostřed ní, jsou podobni lvu řvoucímu, uchvacujícímu loupež, duše žerou, bohatství a věci drahé berou,
Bůh: Ezechiel 13,19- Znesvětily jste mě před mým lidem za hrst ječmene a za kus chleba, abyste usmrtily duše, které nemají zemřít, a abyste darovaly život duším, které nemají žít,
Biblický význam pojmu „duše"
Ve Starém zákoně je slovo duše vyjádřena slovy NEFEŠ což Genesis 2,7 označuje člověka jako živého tvora poté, co dech života vstoupil do fyzického těla, vytvořeného z prvků země. Podobně začíná existovat nová duše, když se narodí dítě. Každá duše jako nová jednotka je jedinečná, to znamená odlišná od od ostatních podobných jednotek. Nefeš není část osoby, je to osoba, proto se na mnoha místech toto slovo překládá jako „osoba" Na druhé straně výrazy jako „má duše, tvá duše, jeho duše..." jsou obecně řečeno idiomy pro osobní zájmena „já, ty, on..." Slovo „nefeš" se vyskytuje ve Starém zákoně 755krát. Často se překládá jako „život". Některá místa v Bibli jako třeba Soudců16,30 (míněno „já") = Nefeš = duše = život umírá.
V Novém zákoně se ve stejném významu jako Nefeš používá v řečtině slovo PSYCHÉ. Používá se pro život zvířat i lidí (Zjev 16,3) V některých překladech se místo „duše" překládá „život" nebo „životy" Psyché není nesmrtelná, ale podléhá smrti (Zjevení 16,3) a může být zničena (Mat.10,28). V Bibli se někdy nefeš a psyché vztahují na celou osobu, jindy na určitou oblast člověka, jako jsou záliby, city, chutě, pocity. Avšak takové použití vůbec nenaznačuje, že by byl člověk učiněn ze dvou oddělených a odlišných částí. Tělo a duše existují společně, tvoří spolu neoddělitelnou jednotu. Duše nemá žádné vědomí existence mimo tělo. Neexistuje žádný Biblický text, který by naznačoval, že duše přežívá bez těla jako vědomé bytí.
„Duši" ..na rozdíl od „Ducha", si můžeme představit jako tu část lidské přirozenosti, která se projevuje v instinktech, citech a touhách. I tato část přirozenosti člověka může být posvěcena. Když se pod působením Ducha svatého mysl shoduje s Boží myslí a posvěcený rozum ovládne nižší přirozenost, pak se instinkty, které by jinak odporovaly Bohu, podřizují jeho vůli. Tělo, které ovládá nízká nebo naopak ušlechtilá přirozenost, označuje fyzickou stavbu - maso, krev a kosti. (Biblický význam pojmu duše je čerpán z knížky „Adventisté sedmého dne věří..." strana 112-115)
