Závislost na tabáku je jednou z nejsilnějších závislostí. Není divu, že je tolik kuřáků, kteří se marně pokoušejí této závislosti zbavit, ale marně. Inspirujte se zkušeností ženy, která to vložila do Božích rukou hned od první chvíle, a Bůh pomohl.
Pán Bůh mě vzal za slovo a odebral mi cigarety po 26 letech ze dne na den.
Můj příběh začíná tím, že jsem přijala Pána Ježíše do svého života zhruba ve 25.letech u Evangelíků, a tak vše probíhalo normálně a já se modlila. Občas jsem v neděli zašla do kostela poděkovat Pánu Bohu za nějaké věci, které mi vyšly a v podnikatelském duchu jsem pracovala od rána do večera. Vždy, když jsem měla trochu času jsem se pomodlila. Můj život ubíhal a v průběhu 15 let se nic podstatného neměnilo. Až když jsem začala pracovat pro firmu, která se zabývala krásou a zdravou výživou.
Měli jsme přednášku, kde byla paní doktorka genetička a velice krásně nám přednášela o potravinách, které dnes obsahují skoro vše, mimo vitamínů. Také mluvila o tom, jaký to má vliv na naše tělo a co vše musí náš imunitní systém denně zakoušet, jen proto, aby nás chránil a nejen od špatného ovzduší, ale i od kouření cigaret. A tak uměla moc pěkně vysvětlit, co všechno náš imunitní systém v našem těle dělá, a jak mu my ještě dobrovolně ubližujeme.
Musím říct, že jsem poprvé v životě uznala, že jestli tohle způsobuji svému tělu, tak to je tedy síla! No a plná rozpolcených pocitů jsem si šla ven jako správný kuřák zapálit. Tak kouřím a přemýšlím o všem, co jsem slyšela a přišla za mnou kolegyně nekuřačka a říká mi: „To si děláš srandu, teď jsi to všechno slyšela a ty tady kouříš." Říkám: „No a co mám dělat, to že je to špatný vím, ale mě to prostě chutná. Kouřím už 26 let a prostě si neumím představit, že bych nekouřila. Mě to prostě chutná!"
Kolegyně mi na to říká: „Vždyť jsi říkala že jsi věřící. Tak zkus poprosit Pána Boha a on ti pomůže." A tak jsem tedy řekla:
„Tak dobře, Pane Bože, je pravdou že uznávám, že to co dělám svému tělu je tedy síla a tak jestli je to tedy pro mě lepší, tak ti to odevzdávám a to kouření mi odeber. Ale prosím udělej to ty, protože já na to nemám! Já to prostě nedokážu, protože mě to chutná a tak jestli to bude pro mě lepší, ať do 30.dubna (do konce měsíce) nekouřím.
A tak jsem tento problém vyznala, odevzdala a přiznám se, že jsem se tím více nezabývala. Bylo to kolen 12.dubna a já jsem to ani nikomu neřekla a normálně jsem kouřila dál. V podstatě jsem na to i zapomněla. Život pokračoval ve starých kolejích a já dál kouřila a pracovala tak jako před tím až přišlo 30.dubna. (takzvané čarodějnice). Ten den jsem samozřejmě pracovala a jela jsem večer z Prahy domů a dorazila jsem až kolem 22 hodiny. Volám dětem a ti byly společně s manželem na kolotočích a tak jsem si ještě na benzině koupila krabičku cigaret, abych měla dost, protože jsem věděla, že potkám hromadu známých a navíc jsme byli pozváni od sousedky k ohni. Dorazila jsem, a s dětmi (18,22,24) i manželem jsme se zdrželi ještě asi hodinu na kolotočích a pak jsme jeli domů k naší sousedce. Tam jsme seděli asi do 3 hodin a já jsem samozřejmě tu krabičku celou vykouřila. Byl to príma večer, společně jsme dorazili v pohodě domů, vykoupala jsem se a šla spát.
Ráno jsem vstávala a nekouřila, protože jsem byla překouřená, takže to je normální, to jsem nekouřila nikdy. Druhý den jsem ještě stále neměla chuť kouřit, ale to jsem nějak neřešila. Třetí den jsem jela nakoupit a tak ze zvyku si jdu do tabáku pro cigarety ale byla tam fronta, tak si říkám „kašlu na to, stejně ani nemám chuť a tak jsem si je zase nekoupila. Až můj syn mi říká: „Mami, ty jsi ještě nekouřila" a já na to „ne nějak nemám chuť". Čtvrtý den jsem stále neměla chuť a to už mě začal upozorňovat i manžel a děti ale já jsem to vůbec nechápala. Až najednou mi to došlo.
„No jó já fakt nekouřím, vždyť už je 4.května, nový měsíc a já jsem to přeci odevzdala Pánu Bohu. On mě prostě vzal za slovo a to kouření mi opravdu odebral."
Měla jsem šok, ale vůbec jsem tomu nerozuměla, jen jsem si prostě najednou uvědomila, jak je to úžasný. Můj mozek si dodnes pamatuje, jak mi to moc chutnalo a přitom moje tělo je tělo nekuřáka. Absolutně jsem neměla chuť na kouření, jako kdybych nikdy v životě nekouřila a vůbec mi nevadí, když vedle mě někdo kouří. Dnes je to jeden rok a já jsem od 1.května nekouřila a ni mě to nenapadlo.
Vůbec to nechápu ani já, ani moje děti, ale přivedlo mě to postupně ke studiu Bible.
Nejdříve jsem jí vyštrachala sama doma a začala jí brát vážně. Vlastně jsem jí nikdy pořádně nečetla, a když jsem začala číst, najednou jsem objevila věci, které jsem nikdy nevěděla. Například že mrtví spí a nic nevědí a já si 20 let myslela, že mě můj táta hlídá z nebes. A najednou mě zarazila sobota.
V celé Bibli jsem nacházela, jak Ježíš světil sobotu a chodil do synagogy, jak učedníci zachovávali sobotu i po Jeho smrti a taky jsem našla, že všichni, kdo Ho opravdu milují, že dodržují všechna přikázání. Dále také, že ani čárka ze zákona nepomine dokud nepomine nebe a země....měla jsem další šok. Najednou jsem cítila, že mi Pán Bůh něco říká a já mu vůbec nerozuměla. A tak jsem se modlila a říkala jsem „Pane Bože, ty mi něco říkáš a já ti vůbec nerozumím. Přiveď mi prosím do cesty někoho, kdo mi to vysvětlí."
Tak jsem se sebrala a šla jsem za naším evangelickým kazatelem a říkám mu to s tou sobotou. Odpověděl mi, že je to jedno jestli sobota nebo neděle, a toto vysvětlení mi nestačilo. Pátrala jsem dál až jsem došla k Adventistům sedmého dne. Našla jsem si na internetu telefonní číslo a jela jsem za mojí věřící kamarádkou a začala jsem na ní sypat moje skoro dvou měsíční informace, které jsem nasbírala z Bible a poprosila jí, aby jela se mnou k těm Adventistům, protože oni světí tu sobotu, a tak mi vysvětlí, proč máme neděli. Oni to určitě budou vědět.
A tak jsme jeli. Ne jen, že mi správně vysvětlili sobotu, ale i to, proč žádné duše nelítají, ale mrtví spí a dokonce i peklo, kterým se všude vyhrožuje. Také mi ukázali, jaký je Bůh milující a uměli mi Pána Boha popsat takovým způsobem, že dnes studuji Bibli, změnil se nejen můj přístup k Pánu Bohu, ale i vztah a pohled na něj. Vysvětlili mi tolik věcí, které mi za 20 let nikdy nikdo tak hezky nevysvětlil. Poprvé v mém životě mi to opravdu život ovlivnilo a tak věřím, že Pán Bůh si mě našel. A tak se snažím pracovat pro něj tak, abych mu dělala radost.
Po roce dnes začali studovat i moje děti a jejich přátelé a já jsem zjistila, že kolem mě bylo spousta věřících lidí, ale nemluvili o tom. Dnes máme už 7 měsíců studia Bible za sebou i s mými přáteli a kamarádkami. Vytvořili jsme si spolu partu lidí, které mám ráda a společně studujeme Boží slovo a postupně přivádíme k Pánu Bohu i naše děti a přátele. Máme úžasného kazatele, který umí tak nádherně hovořit o Bohu a o Jeho lásce, že se to nedá ani popsat.
A tak chci poděkovat veřejně jak Pánu Bohu, tak Pánu Ježíši a i Duchu Svatému, že mě našli a přivedli k sobě. Že mi ukázali pravdu, kterou jsem nikdy nevěděla, že mě dovedli až k Adventistům, a že se dnes díky tomu změnil můj život, a že konečně vím, co mi Pán Bůh říká. A tak děkuji všem i našemu kazateli za trpělivost, lásku a pochopení.....Děkuji
S pozdravem M.M.
